Tak tu máme další výlet. Tentokrát jedeme trošku dál. Cesta začíná už v Praze "dobře", ale o tom až za chvilku. Plán je navštívít Expo v Dubaji a pak pokračovat na Srí lanku. Tam chceme vidět místní památky v Kandy, starověké město Anuradhapura, ochutnat čaj na tamních čajových plantážích, zažít divoký národní park a pokusíme se vykoupat na všech světových stranách Srí Lanky. Na severu v Jaffně, na východě v Tricomalle, na jihu v Tangalle a na západě v Bentotě.
A protože už předem máme pocit, že možná pokoříme světový rekord v počtu použitých dopravních prostředků, tak k tomu přidáme i pražské MHD. Po příchodu na letiště máme před sebou to nejjednodušší. Check in a pak už jen zdlouhavé čekání na odlet. Nejdříve tedy jdeme zabalit batohy, ať dojedou v celku. Nikdo nám však neřekl, že tato služba je na letišti Václava Havla zrušena. No nic, máme náhradní plán, koupíme folii v Bille a zabalíme si to sami. Sice to nebude tak pěkné, ale účel to splní ne? No tak ani tohle nevyšlo. Billa má do 9.3. zavřeno kvůli rekonstrukci, takže nekoupíme nic. Batohy holt pojedou na "ostro". Ale máme ještě dost času, tak tohle zdržení a pobíhání na letišti ani neřešíme. Paní na přepážce to asi tušila a proto se rozhodla, že nám pobyt na checkinu ještě zpříjemní. Dohady o tom, zda může Adam bez vakcinace odjet nebo ne nám zabraly téměř půl hodiny. Nakonec přítel na telefonu někde z centrály pomohl a slečně řekl, že nás může pustit. Dokonce nám zavazadla odbavila až do Colomba. Čas na letišti nám tedy příjemně utekl a my nastupujeme do letadla. Boeing 737-8 společnosti Flydubai nabízí příjemný komfort, dotykové obrazovky na každém sedadle i občerstvení, ale místo na nohy bylo stejné, jak v dobytčáku nízkorozpočtovky. Po šesti hodinách, nakrmeni pokusem o čínské nudle s kuřecím masem, vystupujeme v rozpálené Dubaji.
Lístky na Expo jsme dostali jako dárek od FlyDubai, takže jen zjistit kudy se dostaneme na výstaviště a hurá na výstavu. Cesta je jednoduchá. Za 21 Dirhamu kupujeme jízdenky na metro a to jede přímo z letiště až k bránám výstaviště. Cesta trvá něco málo přes hodinu a nadzemní metro nám ukáže Dubaj v celé své kráse, včetně všech významných budov jako Burj Khalifa, tedy nejvyšší budovy světa nebo proslulého a nejdražšího hotelu v Emirátech ve tvaru plachetnice.
Po příchodu na výstaviště míří naše první kroky rovnou do Českého pavilonu. Ještě před vchodem nás zaujme naše vlajka společně s vlajkou Ukrajiny. Od týpka v pavilonu se dozvídáme, že toto gesto není místní samosprávou bráno úplně kladně. Prý jsou totiž Arabové většinou na straně Ruska. Za zmínku v českém pavilonu stojí určitě vystavená největší zlatá mince na světě v hodnotě 10mil. USD. Rozhodneme se tedy navštívit i Ukrajinu, která ale leží na druhé straně výstaviště. Cestou procházíme různé země celého světa od Litvy, přes Švýcarsko, Keňu, Šrí lanku až po třeba Chad nebo Singapur. Někdy s hezkou a zajímavou expozicí, někdy zase docela nudnou a nezáživnou. Většinou na téma kolem ekologie planety. Nakonec přijdeme tedy až do pavilonu Ukrajiny.
To co vidíme na místě nás docela hodně chytne za srdce a nejen nás. Pavilon má 3 patra a úplně po všech stěnách jsou vzkazy lidi z celého světa vyjadřující jejich účast, přání míru a svobody a nesouhlas s agresí Ruska. Je to celé smutné a dojemné zároveň. Lide mlčky prochází a čtou tyto vzkazy, nebo koukají do země. Nikdo se neusmívá. Napíšeme každý také svůj vzkaz, najdeme prázdné místečko na stěně a ještě chvíli tiše stojíme a myslíme na utrpení a zbytečně vyhaslé životy v probíhající válce.
Pak už nemáme moc náladu na další výstavu a navíc čas již pokročil a my se vracíme zpátky na metro a na letiště. Metro se plní národnostmi z celého světa zejména v zastávkách Business bay a Dubai Internet city. Z okna kromě mnoha mrakodrapů vidíme ještě hotel Atlantis The Palm, který je vstupní branou na uměle vybudovanou luxusní rezidenční čtvť v Dubaji ve tvaru palmy.
Na letišti na terminálu, odkud jsme přijeli, chvilku hledáme správný gate, čehož si všimla i místní policie a ptá se nás, co hledáme. S úsměvem na tváři nám vysvětlí, že jsme na špatném terminálu a doporučí si vzít taxi na přesun. Pomyslíme si, jestli nám vůbec dorazí batohy, když jsme vlastně úplně někde jinde, ale to teď už fakt nevyřešíme. Skáčeme šipku do taxíku a za dalších 35 Dirhamů už jsme na správném místě, odkud poletíme směr Colombo. Čekání si krátíme u místní pobočky McDonald's. Kdo ví, kdy zase budeme moct sníst kousek krávy, nebo aspoň toho z čeho to vůbec tady vyrábí.
Nastupujeme do staršího modelu Boeingu 737 a po 4 hodinách a 30ti minutách vystupujeme v Colombu. Adam se zhluboka nadechne místního vzduchu a prohlásí, že jsem mu zapomněl říct, že tu bude jak ve skleníku bonsaicentra. Tak teď už jen nutné imigrační povinnosti a hurá po dvou dnech bez spánku do postele. Řidič na nás čeká venku, tak snad vše proběhne hladce. Vizum získáváme bez problémů a teď už tedy jen projít přes covidovou kontrolu. A tam nastává problém. Bez očkování musíme ihned do jiné části letiště, tam vyplňujeme další papíry a musíme se nechat odvézt jejich transportem do covid centra na PCR test. Nejdřív nás tedy stáhnou o 40 USD. Další náročná komunikace v centru a ve 2:11 místního času berou Adama konečně na testy. Čekání v neútulné hale, kde je velké horko trvá asi 3 hodiny a židle jsou ještě méně pohodlné, než sedadla v letadle. Od našeho řidiče z ubytování vysomruji alespoň 2000 rupií, což je asi 180 Kč a tak si můžeme koupit kafe a vodu. Po třech hodinách přichází negativní výsledek a konečně zamíříme do postele ve Venus Resortu vzdáleném asi 45minut. Do postele se spíše zřítíme než uložíme v šest ráno a během pádu ještě domluvíme snídani na 9:30 a odjezd na slony v 10:00.
Komentáře
Okomentovat