Tak vše jak má být. Budí nás majitel ubytování a s úsměvem se dotazuje jestli nám má udělat snídani na 10h. Cože? Vždyť jsme se jasně domluvili na 9h, ať všechno stihneme. Koukám na hodinky a je 9:45. Tak to jsme slušně zaspali. No nic, dáme rychlou sprchu a jdeme na snídani. Většinu věcí buď neznáme, nebo neumíme vůbec pojmenovat. Placky podobné naším palačinkám, ryba s kari, pečená mléčná rýže a ke všemu pálivá chilli omáčka. Ale jíst se to docela dalo. Po snídani a se šálkem čaje v ruce nás majitel bere na prohlídku jeho latifundií a říká nám co tu všechno pěstuje. Pod vysokými kokosovými palmami a mohutnými chlebovníky, po kterých se ještě pnou liány pepře, má vysázený lilek a keříky čili. Kousek dál roste kávovník a hned vedle něj kakaovník. Mezi tím vším jsou vzrostlé rostliny banánovníků a papáji a u zdi v koutě se krčí několik mladých keříků skořice. Bylo tam toho mnohem víc, ale už se na nás usmívá řidič a musíme tedy vyrazit na cestu. Uděláme si ještě na památku několik selfie s majitelem, který se hrdě pochlubil průkazem člena Srí Lanka Air force.
Nasedáme do Suzuki a klidnou jízdou po rušných uličkách zamíříme do Pinnawala a tamního sirotčince pro slony. Cesta trvá asi hodinu a půl a kromě drobného zdržení v podobě krávy uprostřed ulice proběhla celkem hladce. Provoz je tu pro Evropana možná trochu zmatený, zejména ve městech, kde se mezi sebou proplétají kola, motorky a tuktuky, chodci často uskakují před projíždějícími náklaďáky a autobusy a do toho běžný provoz osobáků. Ale dají se vysledovat určitá pravidla. To základní a jednoduché je, že se jezdí vlevo. Tedy alespoň většinou a pokud to okolností umožňují. Další pravidlo je troubit a v noci blikat. Například při předjíždění předjizdějící 2x zatroubí a předjížděný odpoví jedním zatroubením. Další pravidlo se týká rychlosti. Čím menší vozidlo, tím pravděpodobně nižší maximální povolená rychlost. Řazení podle rychlosti je asi následující. Motorky - tuktuky - osobáky - dodávky - náklaďáky a úplně nejrychlejší jsou autobusy. Někdy jsou na zemi sice nějaké pruhy, ale obecně se dá říct, že počet vozidel vedle sebe není nijak omezen a nebylo výjimkou vidět předjizdějící se 2 až 3 vozidla i přes auto v protisměru. Samozřejmě s dodržením rychlosti dle výše uvedeného pořadí. Odhadem se tedy na dvouproudou silnici vedle sebe vejde přibližně 5 vozidel. Na usednutí za volat si tedy zatím ještě netroufám.
Konečně zastavujeme v Pinnawala a jdeme se pozdravit se slony. Vstupné do sirotčince je pro cizince 6000 Rupií. No co, sloni toho asi hodně sežerou. Areál je rozdělený na několik sekcí. Hned v té první nás uvítá slonice s dvěma mláďaty, které se jí nemotorně motají pod nohama. Kousek dál je zóna krmení a mytí. Úplně na kopci je volný výběh. Tam je slonů úplně nejvíc a navíc bez oplocení nebo jiné zábrany. Můžeme tedy jít ke slonům na dosah ruky. No ono sice můžeme, ale nejdeme, protože se trochu bojíme. I tak se kocháme pohledy na tyto krásná zvířata. Za chvíli se půjdou koupat. Jelikož i my máme žízeň, tak jdeme do obchůdku (Canteen) pro vodu a na zmrzlinu. Popravdě ani nic jiného tam neměli.
Abychom se slonům nepletli pod nohy, tak jdeme napřed podle ukazatelů k místu koupání, protože chceme vyfotit i natočit průchod slonů městem k řece. Zaprášenou cestu lemují stánky se suvenýry a prodejci na nás něco pokřikují, asi že je jejich zboží to nejlepší. Nic ale nechceme, tak pokračujeme až dolů k řece a čekáme. Po chvíli se objeví první slon a za 2000 Rupií máme možnost se s ním vyfotit a slona nakrmit. No jestli je budou vodit takhle po jednom a každého nakrmíme, tak tu budeme asi do zítra. Naštěstí se v ulici objevilo teď již početnější stádo slonů a musíme uhnout z cesty. Vybíráme si vhodné místečko a koukáme na průvod slonů. Hned ten první a největší si nás vybírá a loudí banány. Prý je to vůdce celého stáda. Dáváme mu tedy banánový poplatek a stádo pokračuje do řeky. Tam vesele dovádí ve vodě. Uděláme ještě pár fotek, obloukem se vyhneme sedícímu chlápkovi, který nám nabízí fotku s kobrou v proutěném košíku a vracíme se zpátky za naším řidičem do auta. Odveze nás nádraží v Polgahawela, odkud budeme pokračovat vlakem do Vavuniya.
Na nádraží si zamáváme a my jdeme koupit lístek. Ani po opakovaném nátlaku úředník za přepážkou nepovolí a prodává nám lístky druhé třídy pouze do Anuradhapura. Ostatním věcem nerozumíme, ale nějak se s tím snad popereme. Vlak přijel kupodivu na čas, tak nastupujeme a hledáme místo k sezení. Žádné samozřejmě není. Alespoň ukládáme batohy mezi sedadly a zůstáváme v chodbičce u dveří. Vlak se rozjel a dveře zůstávají otevřené. Obavy z nebezpečí nás za chvíli opouští a tak si užíváme příjemný teplý vítr, který proudí otevřenými dveřmi do vagónu. Vlak se pomalu sune krajinou a nabízí se nám úžasné výhledy na vnitrozemí Srí Lanky. Rýžová políčka střídají pastviny s dobytkem, kousek dál rostou banánovníky a kokosové palmy. Jinde na louce odpočívá páv. Vlakem prochází prodejci a nabízí nápoje a nějaké dobroty k zakousnutí. Neodoláme a u jednoho si kupujeme 2 kousky čehosi. Nechápu, proč Adam vypil po snědení malého kousku asi litr vody na ex. No holt je to trošku pikantní, ale to je tady v Asii běžné skoro všude. O několik zastávek dál, když už jsme dostatečně nabaženi jízdou v otevřených dveřích, se naštěstí vlak už trošku vyprázdnil a my se konečně přesouváme na uvolněná sedadla. Bohužel se nám stala malá nehoda, jelikož jsme si po dosednutí nevšimli, že jsou všechna okna otevřená a tak nám za jízdy uletěl klobouk kamsi do dáli. Na rozloučenou mu zazpíváme skladbu Voskovce a Wericha - Klobouk ve křoví.
Venku se již setmělo a tak není moc co pozorovat. V sedm večer vlak zastavuje v Anuradhapura. Pro dnešek prý konečná stanice. Vystoupíme tedy z vlaku a jdeme zjistit, jak můžeme pokračovat dál v cestě a kdy pojede další. Mezitím vlak, kterým jsme přijeli, vypnul mototy a zhasla v něm všechna světla. Na přepážce nám unavený prodejce lístků sděluje prostý fakt, že další vlak dnes již prostě nepojede. Aneb jak by řekl klasik, přes to nejede vlak. No jo, jenže co teď s námi bude. Ubytování máme asi 60km odsud. Celou dobu nás nenápadně doprovází a pozoruje místní chlápek. Asi mu bylo jasné, že by s námi mohl udělat kšeft. Když vidí, jak nešťastně postáváme před nádražím, přistoupí k nám a sdělí, že je řidič tuktuku a jestli nepotřebujeme pomoc. Evidentně byl sám překvapený, když jsme mu řekli kam se potřebujeme dostat. Takový kšeft na konci směny asi fakt nečekal. Chvíli váhá, jestli sám zvládne cestu tuktukem cca 120km v noci, ale nakonec se domluvíme a za cenu 4500 rupií vyrážíme tuktukem do tmy. Cestou máme několik zastávek. Řidič se ještě před cestou potřeboval pomodlit, pak nám nabídl čaj u svého kamaráda, pak si potřeboval koupit cigarety a pak znovu zastávka na modlení. Během cesty si povídáme o všem možném a dozvídáme se, že je certifikovaný průvodce a nabízí nám své služby, až budeme zpět v Anuradhapura. Bereme si tedy kontakt a po více jak dvou hodinách kodrcání nakonec přece jen zastavujeme u hotelu Nelly Star ve Vavuniya. Domlouváme snídani na pokoj v 7:30 a jdeme se navečeřet do hotelové restaurace. Dáváme si smaženou rýži a rýži byriani s kuřecím masem, doplněnou o omáčku s chilli. Obojí bylo opravdu moc dobré. Po večeři se vracíme už jen na pokoj a uložit se ke spánku. Zítra přesun směr Jaffna.
Pozn.
Vlak 1x
Tuktuk 1x
Taxi 2x
Komentáře
Okomentovat